Pro začátek výletování, panika a neustálé vyhledávání počasí ve Skotsku (panebože, jaký to asi může být teplotní rozdíl?), přebalování od teplých svetrů (v květnu??) až po teplé mikiny a jarní bundu (bez čepice!). Naprostá panika, která s přibývajícími výlety nekončí, ale umocňuje se a dodává výletování šmrnc. Nakonec přeci jen usuzuju, že Angličané jsou přecitlivělý Europani, oblékám se lehce, s mikinou v ruce.
Po práci, ve večerních hodinách, mířím na Victoria station, což je opravdu príma místo plné autobusů a asi 40 zastávkami pro dané autobusy, takže panikařím po druhé, nenajdu bus a hlupákem budu.
Po zorientování v tom nacházím i trochu smysluplnosti, čekuju tabuli, ha EDINBURGH (který se, prosím vás, čte Edinbrááá), tak letím, s tou mou plnou baťožinou plnou nesmyslů, až na samotný konec té dlouhé station. S deseti minutami do dojezdu, pyšně si to stojím ve frontě k tomu luxusnímu autobusu. Oni tam mají snad i postele? No tybláho, za 15 liber, to je pecka!
A ještě dávali vodu.
Po práci, ve večerních hodinách, mířím na Victoria station, což je opravdu príma místo plné autobusů a asi 40 zastávkami pro dané autobusy, takže panikařím po druhé, nenajdu bus a hlupákem budu.
Po zorientování v tom nacházím i trochu smysluplnosti, čekuju tabuli, ha EDINBURGH (který se, prosím vás, čte Edinbrááá), tak letím, s tou mou plnou baťožinou plnou nesmyslů, až na samotný konec té dlouhé station. S deseti minutami do dojezdu, pyšně si to stojím ve frontě k tomu luxusnímu autobusu. Oni tam mají snad i postele? No tybláho, za 15 liber, to je pecka!
A ještě dávali vodu.
Ale ne mně.
Protože stojím ve špatné frontě.
Jóó, ale tohle máte špatný autobus děvenko, vy musíte na druhý konec.
Jakože cože? asi 5 minut do odjezdu? Sbírám dech i důstojnost, otáčím to a rychle si to běžím zase zpátky, přes celou halu, cítím ty pohledy lidí, co už mě špikovaly pohledem předtím.
Dobíhám, ač udýchaně, ale dobíhám snad už k tomu správnému autobusu.
Jedete to Edinburghu (jo, tenkrát jsem mu to nasolila ještě se špatnou výslovností :( )?
Úsměv, pokývnutí a lichotka, jak mi to sluší (upocená, unavená, nenamalovaná, hotová šťabajzna), nasedám jako poslední pasažér (pomyšlení na místo u okénka se rozplynulo) a vyrážíme směr osmihodinovému dobrodružství, směr Skotsko!
Úsměv, pokývnutí a lichotka, jak mi to sluší (upocená, unavená, nenamalovaná, hotová šťabajzna), nasedám jako poslední pasažér (pomyšlení na místo u okénka se rozplynulo) a vyrážíme směr osmihodinovému dobrodružství, směr Skotsko!
- po osmihodinové, probděné, noci -
Dokázala jsem to! Jsem tu! Vysedám z autobusu, bez připojení k internetu, bez mapy a bez Katie.
No pěkně v háji. Nakonec se však střetáváme, objímáme, já si lehce zívám do noty a už to štrekujeme poznávat skotské krásy, času je přeci jen málo a Skotsko toho má toliko co nabídnout.
No pěkně v háji. Nakonec se však střetáváme, objímáme, já si lehce zívám do noty a už to štrekujeme poznávat skotské krásy, času je přeci jen málo a Skotsko toho má toliko co nabídnout.
Tedy, DEN PRVNÍ.
První dojem? - Krása.
Druhý dojem? - ZIMA.
Panebože, co to jako je? takové to teoretizování, že jsou Angličané přecitlivělí, no beru to zpět, přecitlivělá jsem asi tak jenom já, ale klepu se strašnou zimou, začíná mě škrábat v krku (což se v dalších výletech bude taky opakovat dost často), no hotový chcípák!
S ledovým větrem opřeným do nás, stoupáme na Holyrood park, což je fakt moc příjemný stoupání v tom větru, avšak zdoláváme i ten nejvyšší vrchol, při kterém se fotíme jako ta socha v Riu, jen nás to trochu shazuje dolů, proto nasáváme 360° výhled a s tužbou dostat se do tepla, valíme se dolů.
Druhý dojem? - ZIMA.
Panebože, co to jako je? takové to teoretizování, že jsou Angličané přecitlivělí, no beru to zpět, přecitlivělá jsem asi tak jenom já, ale klepu se strašnou zimou, začíná mě škrábat v krku (což se v dalších výletech bude taky opakovat dost často), no hotový chcípák!
S ledovým větrem opřeným do nás, stoupáme na Holyrood park, což je fakt moc příjemný stoupání v tom větru, avšak zdoláváme i ten nejvyšší vrchol, při kterém se fotíme jako ta socha v Riu, jen nás to trochu shazuje dolů, proto nasáváme 360° výhled a s tužbou dostat se do tepla, valíme se dolů.
 |
| Při pohledu na Edinburgh |
Procházíme se centrem, obdivujeme tu krásu, zkoumáme pány a co mají pod sukní (malý náklon, pro nás je záhada stále neodtajena) a docházíme až k samotnému Edi. hradu. Skvostné místo, nicméně za 14 liber jako vstup si tu krásu vštěpujeme pouze zvenčí. Místo toho platíme 10 liber vstup do klamu všech klamů, kde malý velký se zdá být, kde z vás stoletou stařenu udělají a kde na konci toho všeho uvidíte Edinburgh tak, jako kdyby vám ležel na dlani.Camera Obscura, to je to místo, kde se fantazie rozpíná do všech koutů. :)
Další kopec, Princess street, dvoje kavárny, jedna restaurace, nesmím opomenout SHORTBREADY ♥ Ach panebože, ty jejich shortbready. Nasávám, tloustnu a silně chraptím. Den se chýlí ke konci, proto to střiháme ještě na místní hřbitov (protože tam je pohřben kdosi významný, což asi zaznělo v Héry Potrovi, no nevím, jsem zapomnětlivá a fotku jako suvenýr jsem si neudělala) a následně na train station. Dvacetiminutová projížďka vlakem nás dováží do Dunbaru, přímořského městečka, kde budu spát. Je to u moře, takže fičák.
Na spravení krku, kupujeme víno a nezdravé brambůrky (kondičku si nedržím, silně tloustnu) a opíjíme se do spánku.
Na spravení krku, kupujeme víno a nezdravé brambůrky (kondičku si nedržím, silně tloustnu) a opíjíme se do spánku.
DEN DRUHÝ.
Slunce svítí, ptáci nám serou na okno, moje matrace se bortí sama do sebe (moji vahou rozhodně NEzpůsobeno) a my vyrážíme směr výletu k jezeru, co Loch Leven název nese, což by se mohlo dost motat s Loch Ness, takže příšeru jsme neviděli ani Nesskou, ani Levenskou. Cestou k autobusu kupuji si tabletky na cucání, krk mi hoří.
Procházíme se, čilujeme, povídáme si a čekáme na loďku, která nás má dostat na tajuplný ostrov uprostřed jezera, který překypuje historií a zříceninou s pěknou zahrádkou. Jakási princezna zde byla uvězněna, jakožto těhotná a ušpiněná a já vlastně nevím, no inu protahujeme tu zajímavou prohlídku z pěti minut asi na hodinu, neboť nás zdrželo nedostatek místo na loďce.
Procházíme se, čilujeme, povídáme si a čekáme na loďku, která nás má dostat na tajuplný ostrov uprostřed jezera, který překypuje historií a zříceninou s pěknou zahrádkou. Jakási princezna zde byla uvězněna, jakožto těhotná a ušpiněná a já vlastně nevím, no inu protahujeme tu zajímavou prohlídku z pěti minut asi na hodinu, neboť nás zdrželo nedostatek místo na loďce.
V pět chytáme autobus zpátky "domů" - nicméně nic nejede, autobusák asi nestíhá, snad se nezdržel v trafficu, v tom bohem zapomenutém místě! Nicméně láká nás místní Sainstbury, tak si nakupujeme jídlo a čekáme dál. Po hodině se těšíme studenému výrazu řidiče, studeným sedačkám a potřebě čůrat. Dojíždíme domů, uleháme do postele/matrace a usínáme s tou skotskou krásou vyobrazenou ve snech. A s dalším vínem v žaludku.
DEN TŘETÍ.
A taky den poslední. Poznávačka Dunbaru, procházka kolem moře, obdivování moře, pózování u moře, po půl hodině dosažení pláže a moře samotného. Nádherný výhled umocněný silným větrem (tak silným, že jeden pták byť mával křídly sebevíc, nakonec to vzal po svých na zemi) nás však brzy vyhnal pryč. Volíme cestu přes lesy a louky, loudáme se a loudíme, sajeme ten čerstvý vzduch a docházíme do hospody na skotské speciality. Na místní gastronomii nechávám víc než při žití v Londýně, kde se stravuji pouhým Costa-způsobem. S plným žaludkem po úžasném obědě, vydáváme se opět vstříc domovině, pouštíme film, dopíjíme víno a já se snažím psychicky připravit na další osmihodinovou cestu autobusem, zpátky do Londonu. Zároveň se uklidňuji a doufám, že tentokrát ten autobus už vychytám správně.
Navečer už se vydávám do Edinbráá, naposledy se kochám Princess street, hradem a atmosférou, to poklidnou, na rozdíl od toho London-ruchu, s půlhodinovým předstihem čekám v první lajně na autobus, tentokrát už fakt v té správné, chytám si místo u okénka a prožívám další bezespánkovou noc.
Jak já miluji nízko nákladové cestování ♥
Navečer už se vydávám do Edinbráá, naposledy se kochám Princess street, hradem a atmosférou, to poklidnou, na rozdíl od toho London-ruchu, s půlhodinovým předstihem čekám v první lajně na autobus, tentokrát už fakt v té správné, chytám si místo u okénka a prožívám další bezespánkovou noc.
Jak já miluji nízko nákladové cestování ♥
 |
| Dětská radost |
 |
| Skotská sukeň |
 |
| Pohled na Edi |
Žádné komentáře:
Okomentovat