Naprosto spontánní únik z reality, z londýnské krabice ždímající pracanty z cizozemí. Vzhledem k nadprůměrnému stavu pracovníků na v kavárenské povalečce mi byly nabídnuty dva po sobě jdoucí dny OFFu, což se nestává každý den, to už je snad větší šance narazit na nějakou slavnou upocenou celebritku v centru města. Ale to se mi taky ještě nestalo. Je v tom zakopaný pes, asi něco dělám špatně.
No nicméně dva dny volna jsou k dispozici, v blízkém okolí není kdo by se mnou cosi podnikl a po chvilkovém brouzdání na néťu narážím na ultra-levnou-low-cost jízdu dvoupatrovým autobusem do srdce Francie, do romantické Paříže!
"Tyvole, tyvole, přeci nepojedu sama, ne? Jakože co když se ztratím?" Mapa odvěký nepřítel, francouzsky možná tak akorát Že ma pél? Že svííí, Že tééé, a jediný rádce a světlo v těžkých chvílích bude zhasnuto, neboť nejsem milionář, abych si platila data mimo UK.
Jo.. Ne.. Ale jó! Pojeď! Ne... nejde to, mám strach z iracionálních věcí! Srabe!
Jo! NE, JO, NE, JÓÓ.
Tak jó?
Po teplé sprše usedám k notebooku a klikám, že tuhle výzvu přijímám.
