těší mě, zdravím tě a především vítám tě.
Primárně chci poznamenat, že nejsem bůh-ví-jaký cestovatel, který by měl pod palcem všechny státy a kontinenty a obohacoval své kamarády a cizince na tento blog přicházející rozumy a postřehy z cestování. Ale jsem zanícená a do cestování přímo zamilovaná malá cestovatelka, která toho jednoho dne dosáhne. A pak mě všichni kamarádský budou nesnášet, neboť až moc rozumuji, heh.
Avšak do té doby jsem jen snílek a ráda bych se s tebou podělila o to málo, co jsem zažila, o to vtipné, i o to smutné, postřehy z cest nebo jen ty nudnosti, které se taky naskytnou.
Každá cesta přináší něco úžasného. Poznání něčeho nového, obohacení duševního stavu a ochutnání místní kuchyně. Zachycení zážitků na tisíc fotek, hledání místních lídlů a věčné nastydnutí a hledání strepsilek po místních obchodech, co nejsou lídl.
Sekundárně, napřímáka a na upřímáka, nevím, jak dlouho mi to vydrží. Ač miluji psaní a cestování, nejsem člověk zodpovědný. Stále hledám cestu ke svému srdci a k životu, jaký chci vést. Již po dva roky se ocitám na bodu "nevím" a pravděpodobně se tu toto slovo objeví častěji, než bych si přála. Bohužel fakt nevím a přes noc asi vědět nebudu. Utápět v dépresy se však nebudu, jen budu vyčkávat na levné letenky do Ňů Jórku, abych zakusila pravou Kevinovskou zimu a splnila si tak sen z dětství.
To je ale jiná.
Jinako je mi teda 22 a do životopisu si zatím můžu napsat to, že vypadám na 15, jsem ale jinak strašně milá, mé nejvyšší vzdělání je středoškolské (ač studuji VŠ, stále mi to nepřijde tak extrémně důležité jako mojím zlatým rodičovským) a po dva roky jsem se někdy trápila, někdy užívala život anglický, tam v Londonu překrásným.
Říkají mi malá Jája a mě teda velice těší.
 |
| Vysmáté já čááu |
Žádné komentáře:
Okomentovat